Božena Němcová-Čertík

Povídka Čertík od Boženy Němcové vypráví o jedné zimě v podvečer kdy se sešli dívky, aby předli a chlapci aby se na ně dívali. Běta, ta nejstarší, začala vyprávět, jako pokaždé, pohádku, vyprávěla o černokněžníkovy a o čertovi.

           Když děj pohádky vrcholil, ozvalo se šramocení za dveřmi. Chlapci si dodali odvahy a otevřeli dveře. Něco jim sfouklo svícen, vběhlo do chalupy a začalo porážet vše co mu přišlo do cesty.

           Chlapci si mysleli, že je to čert. Ve strachu o dívky, které zůstali uvnitř, běželi pro pomoc do hospody za hostinským a jeho kamarády. Ti přišli. Hostinský otevřel dveře, proti němu vyběhl čert, porazil ho, přiběhl k Matějovi a ten se zasmál: „Vždyť je to moje Vranka.“

           Potom se tomu všichni smáli, až na Bětu. Ta říkala, že viděla rohy a ohnivé záblesky, že to bylo boží znamení a zapřísáhla se, že to už nikdy vyprávět nebude. A hříběti Vrance už nikdo neřekl jinak než Čertík.

Božena Němcová - V zámku a v podzámčí

Na zámku se vše připravovalo, protože měla brzy přijet paní Skočdopolová, která byla velice bohatá. Myslela si, že je k lidem hodná, ale nebylo tomu tak, dělala věci užitečné jen pro ní a ostatním jen přidělávala práci. Na zámku se žilo velice dobře, ale v podzámčí to už takové nebylo.

           Mezi ty chudé patřila také paní Karásková, její manžel se zabil pádem z lešení a ona zůstala se svýmy dvěmy dětmi, s šestiletým Vojtou a jednoročním Jozífkem. Jozífek potom brzy umřel na choleru a matka záhy zkolabovala. Matce a vojtovi pomohli Sýkorovy , kde matka umřela a Vojtu si Sýkorovi vzali za vlastního.

           Na hradě paní Skočdopolová těžce onemocněla, chodil k ní často lékař, který jí zároveň vysvětloval vše o choleře. A ona slibovala, že se pokusí zlepšit život v podzámčí. Ale když se uzdravila na své sliby zapomněla.

           Hraběnky najdůležitější tvor byl pes Jolínek. Jednou honil Jolínka zlí pes a Vojta ho zachránil. Za to dostal práci hlídat Jolínka.

           Na doporučení lékaře odjjela paní Skočdopolová s rodinou do Itálie. Sýkorovi se přestěhovali na zámek. Vojta studoval na lékaře. A paní Skočdopolová se rozhodla nechat, před svým odjezdem peníze na Nemocnici.

 

Jan Neruda U tří lilií

Povídka U tří lilií od Jana Nerudy vypráví o tom, jak se on za jedné letní noci musel schovat před dlouhou bouří do hostince U tří lilií.

           Seděl sám u stolu a díval se z okna. Blesky mu rozsvicovali nad hřbitovem, který byl rozkopán, protože ho stěhovali. Každou chvíli se odcházel dívat do salónku na tančí páry. Velice ho přitahovala jedna štíhlá krásnooká dívka. Brzy si všimla, že jí stále pozoruje.

           Pochvíli vstoupila do salónku dívka a pošeptala té krásnooké něco do ucha. Ta mlčky kývla a po tanci odešla. On přešel zpět k oknu a díval se za ní, jak odchází. Jít domů ještě nechtěl, protože bouřka opět přidala na síle.

           Asi čtvrt hodiny seděl u stolu a potom se šel podívat do salónku. A ona tam opět stála z rozhovoru zaslechl, že jí umřela matka. Poté vyšla ven a on šel za ní. Chvilku se na sebe dívali, pak se chytili za ruce a šli.

Alois Jirásek-Na Chlumku

Povídka od Aloise Jiráska Na Chlumku vypráví o době kdy umřel Přemysl Otakar II a na jeho místo nastoupil jeho sedmiletý syn Václav

Na malém kopci Chlumku se rozkládal jeden z nejmohutnějších hradů Chlumek, který měl dvě zdi a uprostřed mohutnou věž. Jednoho dne se od utíkajícího lidu dozvěděli, že Braniboři vypalují obydlí, kláštery i hrady a nešetří ani žen a dětí. Na chlumku dlouho neváhali a za chvíli již vladyka Zdislav se svou armádou odjížděl do boje proti Braniborům

Neuplynuli ani dva dny a malému Janovi se začalo po Otci stískat když ho jeho děda, starý vladyka Chlumecký, uklidňoval, proběhlo kolem chlumku několik dalších uprchlíků, kteří jim řekli, že tímto směrem míří početná skupina Braniborů.

Na Chlumku se okamžitě upevnili. V noci již viděli všude kolem jen vypálené domy a kolem poledne Braniboři zahájili útok na Chlumek, kteří chlumečtí, i přes velké oslabení, odvrátili. Druhý útok začal na večer, kdy se Braniborům podařilo udržet se u brány přes noc tam nosili nedohořelé kusy stavenišť dělali si pomocí nich cestu přes vodní příkop.

Ale Chlumečtí se jen nebránili v noci se podařilo nepozorovaně uniknout jednomu klukovi z pevnosti, byl to Janův kamarád Vít. Dalšího dne prolomili Braniboři nejprve jednu zeď a poté i druhou a bezmocní chlumečtí se všichni schovali do věže a shodili jedinou cestu kterou se tam šlo dostat. Po několika marných pokusech se Braniboři rozhodli nepřítele vyčoudit.

           Naštěstí to dlouho netrvalo a Vít přivedl pomoc, která hravě Branibory rozehnala. Další den se vrátil z boje také Zdislav s dobrou správou, že bitvu vyhráli a Braniboři musejí do dvou dnů opustit Čechy

Karel Čapek-Obrázky z Holandska

V cestopisu Obrázky z Holandska popisuje Karel Čapek své nákresy nebo to co nakreslit nejde.

           Na obrázcích je zachyceno jen to co Karla Čapka zaujalo a ostatní bývá často nenakresleno nebo je dotažený jen obrys.

           Pisatel Holandsko popisuje postupně po místech kde byl a podrobně se soustředí na věci, kterými se zdejší kraj a život odlišuje od ostatních. Srovnává ho se svým krajem a projevuje i svůj názor nad zdejším obyvatelstvem, jeho zvyky a schopnostmi.

           Na začátku výletu se ocitneme na hlavním nádraží . Vyjdeme ven a začneme si vytvářet první dojem o cihlových domech a velkém množství cyklistů. A postupně se dostáváme i k věcem starším, ke katedrálám, starému umění a amsterodamským židům. Ale až ke konci svého výletu objevujeme zdejší prostředí, jako je bučení strakatých krav či skřípání větrného mlýna. A už je čas návratu, teprve teď si každý uvědomí, jak zajímavé cestování je a že každé místo na světě je něčím zvláštní a originální.

Čtenářský deník